na Blog.cz

Tak jsem se po sto letech obět přihlásila na blog. No.... je to tu lehce zastaralé a zašlé, ale komu by to vadilo? Vždyť sem nikdo ani nepáchne. Takže já si teď připadám tak trochu jako pošuk, když si tu de facto píšu sama pro sebe... No je tohle normální?:)) Není, není to normální, protože já taky nejsem normální, tudíž nemůžu udělat žádnou normální věc. Tak už to prostě se mnou je. Ale už dost těch řečí, ehm, tedy písmen, já jakožto málomluvný člověk, jsem toho za tu chvilku tady už sama sobě řekla/napsala až dost. Zase mám na půl roku vystaráno:))))

Tenhle článek už tu mám pěkně dlouho rozepsanej, ani nevim proč jsem ho nezveřejnila. Tak tedy tak učiním právě teď! :)

Zdravíčko lidičkové:) Hlásím se tu s novým článkem:D Je to sice blbost, a stejnak to nikdo nebude číst, ale já si nemůžu odpustit zveřejnění některých hlášek, které jsem pronesla já nebo některá z mých kamarádek:)) Některý si nemůžu nepamatovat, a vždycky se jim znova a znova zasměju, i když pro vás, kdo to nezažil, to asi nebude tak vtipný:)))

"Kešunky" - toto slovo vzniklo zkřížením slov KEČUP a SUŠENKY. To jen kamarádka nevěděla, co říct dřív, a proto to spojila a zkrátila. Doba zkracování opět začíná:D

"Hutě" - tak u tohodle slova marně s kámojdou pátráme po jeho vzniku... Ne že bysme to slovo vymyslely, to ne, ale nejde nám do hlavy, jak to mohla kámojda říct. To bylo tak: Byly jsme u kámojdy a z nudy jsme šly na chat, psaly jsme si s nějakým klukem a chtěy se ho zeptat, jak se těší zejtra do školy, a kámojda mu píše: Tak jak se těšíš zejtra do hutí?:) Do dneška jsem nepochopila, jak může kamarádka místo slova škola napsat hutě, bez jakýkoliv souvislosti..... No jo, prostě Pupa:)))

"Kopyto nebo kobliha?" - tak to už je málem pradávná hláška a vůbec si nepamatujem kdy a za jakých okolností vznikla, a často nad tim dumáme, a ne a ne na to přijít.... Takže kdybyste někdo věděli jestli kopyto nebo kobliha, tak dejtě vědět:D

Tak takhle Pupa reagovala na moje sdělení, že krvácim, místo aby mě politovala, řekne, že o tom taky neví... Jak by to taky mohla vědět, když sem krvácela já a ne ona, že?:D

Pupa se vychloubala, jak se celý dny učí na závěrečky ve škole, tak dostala kontrolní otázku, a takhle to dopadlo.....:)))

"Jé, to je hezkej žmojdíř!" - Pupy viděla u nás v kuchyni hmoždíř, ale samozřejmě si nějak popletla název této věci:)))

Co se to tu děje? Celkem nic až na to, že už sem téměř nechodím (=nedostatek času) a když už se sem podívám, tak mi to přijde takový... okoukaný až nudný. Takže asi spáchám nějakou tu změnu, pokud se k tomu dokopu. A pokud ne, tak se taky nic nestane. Co by se taky mělo stát když sem nikdo nechodí, že jo?:D

Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.

Člověk si musí najít svou cestu. Jestli ji opravdu hledá, najde ji velmi brzy. Potom se jí ale už musí držet, nebo zabloudí.

Život je šance - využij ji
Život je krása - obdivuj ji
Život je blaženost - užívej ji
Život je sen - uskutečni ho
Život je výzva - přijmi ji
Život je povinnost - naplň ji
Život je hra - hrej ji
Život je bohatství - ochraňuj ho
Život je láska - potěš se s ní
Život je záhada - pronikni ji
Život je slib - splň ho
Život je smutek - překonej ho
Život je hymna - zpívej ji
Život je boj - přijmi ho
Život je štěstí - zasluž si ho
Život je život - žij ho.

Dělejte to, z čeho máte strach. A dělejte to opakovaně. To je nejrychlejší a nejjistějších způsob, jak strach porazit

Báseň o Červené Karkulce

VYPRAVĚČ:
V pohledném stavení na konci vesnice,
bydlela sedmkrát trestaná světice.
Od mládí fandila procházkám v šeru,
na jejich památku vlastnila dceru.
Křehounkou dívenku, s nosem jak okurka,
červeným od rumu - no prostě Karkulka.
Jednou, když matička dívenku spatřila,
dala jí lepáka a něžně pravila.

MATKA:
Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku.
Dones ji guláše, aspoň půl hrnka,
ať baba vyskočí, zas je jak srnka.

Karkulka:

"Nač je mi maminko červená suknice,
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní, tak jako včera,
nebudu už tvoje nevinná dcera?!"

Matka:

"Nedávej bláznivým myšlenkám průchod,
než bába za léky utratí důchod!
Dones jí guláše aspoň půl hrnka,
a bába vyskočí zas jako srnka!"

Popadla Karkulka aktovku s jídlem,
běžela lesem, jak píchnutá šídlem.

Navzdory vábivé červené sukýnce,
nestřetla na cestě vilného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,
brzy jí donesly do známé chaloupky.

Karkulka:

"Co je to za fóry, tak brzo po ránu,
vlk se tu placatí v bábině županu!"

Vlk:

"Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří,
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá,
zato tvá bába byla dost tuhá!!"

Karkulka:

"Tak to sis vybral kvalitní potravu!
Nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!?

Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou,
sežral si babičku ... s infekční žloutenkou!"

Lesem se ozývá zoufalé vytí,
jak se vlk pokouší vyvolat blití.